Ve čtvrtek 17. dubna 2025 se v Praze konala odborná konference „Duševní zdraví 2025“, kterou připravila platforma iSTAR. Hlavním cílem bylo otevřít debatu o tom, jak se v České republice staráme o duševní zdraví – a co všechno je potřeba zlepšit. Společně u jednoho stolu tu seděli odborníci, lidé z neziskových organizací, politici i veřejnost. Každý přinesl jiný pohled, ale všechny spojovala stejná otázka: co udělat pro to, aby se lidem u nás žilo psychicky lépe?
Co se na konferenci řešilo?
Konference byla rozdělena do tří bloků. V prvním se řešilo duševní zdraví studujících – velké téma, které nabývá na síle, protože tlak na mladé lidi roste a stále častěji se potýkají s úzkostmi, stresem nebo vyhořením už během školy. Druhý panel se věnoval duševní pohodě na pracovištích – tedy tématům, jako je stres, rovnováha mezi prací a osobním životem nebo prevence syndromu vyhoření. A pak přišel třetí blok, který patřil právě naší Jarmile Levko jako moderátorce a tématu, které je jí blízké – senioři a jejich místo ve společnosti. Právě u starších lidí se totiž často zapomíná na to, jak moc duševní zdraví ovlivňuje kvalitu života. Diskutovalo se o tom, jak podpořit jejich aktivní život, jak předcházet sociální izolaci a co dělat pro to, aby péče o seniory nebyla jen o základních potřebách, ale i o duši, důstojnosti a smysluplném stáří.
Přednáška Petra Winklera
Jedním z nejsilnějších momentů celého dne byla přednáška profesora Petra Winklera, ředitele Národního ústavu duševního zdraví. Jeho čísla byla mrazivá – už před pandemií trpěl v Česku duševními obtížemi každý pátý dospělý, během prvního lockdownu to bylo až 30 %. A co je ještě horší – podle Národního monitoringu duševního zdraví dětí vykazuje 40 % dětí známky středně těžké až těžké deprese, třetina pak trpí úzkostmi. Profesor Winkler navíc upozornil na vážné ekonomické dopady – v rámci celé EU se škody spojené s duševními problémy odhadují až na 170 miliard eur ročně. A nezapomněl ani na seniory, kteří tvoří nejrizikovější skupinu – mají nejvyšší míru sebevražednosti.
Velkou výzvou je i samotné nastavení systému. Duševní poruchy tvoří 15–20 % celkové zdravotní zátěže, ale z veřejného zdravotního rozpočtu na ně jde jen 4 % prostředků. Jak upozornil Winkler, stále příliš spoléháme na ústavní péči, místo abychom více investovali do prevence, dostupné komunitní péče a podpory v přirozeném prostředí. To přispívá ke stigmatizaci lidí s psychickými problémy – a právě to je třeba změnit.
Pro Jarmilu Levko i celý tým Duše nade vše byla účast na konferenci dalším potvrzením, že jdeme správnou cestou. Projekt bude i nadále bojovat za to, aby se duševní zdraví stalo plnohodnotnou součástí veřejné debaty. Aby se o psychickém zdraví mluvilo bez studu, s respektem – a hlavně s konkrétními kroky, které lidem opravdu pomohou žít spokojenější a naplněnější život.
Za tým Duše nade vše Eliška